O NAŠÍ STANICI – Viva Moravia:

Chovatelská stanice Viva Moravia byla založena v roce 2004 a v tomto roce se v ní narodil i první vrh drsnosrstých standardních jezevčíků. První jezevčík k nám ale přišel o hodně dříve. Bylo to v roce 1996, kdy Argos z Vizovického podzámčí přibyl k fence jezevčíkovitého brakýře a tak rozšířil tehdy jen Petrovu smečku. Já Arga poznala když mu byly dva a byla to láska na první pohled. Od té doby už jsem o jiném plemenu nikdy neuvažovala. Argo byl intenzivně lovecky využívaný, perfektní norník, což potvrzuje několik titulů CACIT z mezinárodních soutěží.

Psa jsem se rozhodla v jeho čtyřech letech i uchovnit, ale než k bonitaci došlo, přišel v noře o zub. Začali jsme uvažovat o fence, ale přišla nabídka na koupi Argova půlročního bratra. A tak k nám přišel Dan z Vizovického podzámčí, pracovně neméně kvalitní pes, který splnil podmínky k titulu interšampiona práce. Ten se zapojil i do chovu, nakryl více než deset fen,některé i opakovaně.

Fenka nám ale stále chyběla, tak jsem na jaře dalšího roku začala hledat. Tentokrát mě zajímal i exteriér rodičů, zakladatelka naší stanice měla být kvalitní po všech stránkách. A protože jsem chtěla fenku pokud možno hned, nabídnul mi pan Stejskal, tehdejší poradce chovu, výběr z odrostlejších fen ze svého chovu. Všechny byly typově podobné, ale nás nejvíce zaujala Julinka od Řeky Lomnice.

Když přišla fenka k nám, chvíli jí trvalo zvyknout si na odlišné podmínky živita, z venkovního kotce se u nás přestěhovala do bytu, ale brzy už řádila s ostatními. Do puntíku splila co jsme od ní čekali, stala se chovnou fenou a výborným loveckým psem v noře i na povrchu. S Julinkou jsem poznala i prostředí psích výstav a zatoužily jsem mít kvalitní, konkurenceschopnou fenu. Po téměř ročním čekání jsme si přivezli domů malou Orku z Heřmanova domu. V té době vzniklo přátelství s jejími chovateli, které trvá dodnes. Jsme vděční nejen za Orku, ale i za to že jsme poznali tyhle super lidi.

Pak už to šlo velmi rychle, jedna výstava střídala druhou, tituly se hromadily, pak přišly na řadu i zkoušky. Orka je dnes naší nejlepší fenou, perfektním pracovním psem i skvělým kamarádem. Tady už měla historie končit, ale... Na výstavách jezdila spousta lidí s více pejsky, tak jsme se rozhodli pořídit ještě jednu fenku, samozřejmě ze stejné stanice jako Orka. Za rok od tohoto rozhodnutí se narodila Rina z Heřmanova domu. Rinu prostředí výstav nijak nenadchlo, takže po uchovnění jsme ji dál netrápili. Měli jsme čtyři jezevčíky, tři chovné feny a psa a byli jsme spokojení.

Pak ale přišla nabídka kterou nešlo odmítnout, importovat fenku ze stanice Delaware. Tento chov znají hlavně majitelé foxteriérů a jagteriérů. Zaměřuje se na pracovně velmi kvalitní zvířata, foxteriéři jsou pak na velmi vysoké úrovni i exteriérově. Mnozí možná znají psa Ch. Zeus Delaware, který u nás vyhrává jednu výstavu za druhou. Týden rozhodování utekl jako voda a už u nás doma běhala malá Cora Delaware, která si nás získala úžasnou povahou i slibným exteriérem. Sára, jak jsme fenku přejmenovali, vystřídala ve výstavních kruzích Orku, prezentuje se však stejně úspěšně. Na poli pracovním se jí podařilo zvítězit na všech zkouškách, které zatím složila.

V době kdy bylo Sáře půl roku, porodila naše Orka svůj druhý vrh. Už krátce po narození jsem se zamilovala do nejmenší fenky. Celý vrh byla ale zadaný, takže jsem neuvažovala že by prcek zůstal doma. Navíc Petrovi se líbila fenka jiná, exteriérově slibnější. Jenže tím že Fergi byla opravdu prcek, byla tím nejrozmazlovanějším štěňetem, které si nás brzy získalo. Padlo rozhodnutí, nechat si doma štěně, o kterém jsme si oba mysleli, že vyhrávat na výstavách nikdy nebude. Fergi nám vše vynahrazovala pracovně, v půl roce jsme ji měli s sebou na zkouškách, vyzkoušela si barvu, naprosto bezchybně i s ukázkovým hlášením u kusu. Zájem o vše živé ji provází dál, je velmi ostrá, nebojácná, do kapsy hravě strčí i starší psy. Na své první výstavě pak získala titul CAJC, zanedlouho přišel další, ani jsme nepostřehli kdy se z ošklivého káčátka stala tahle pěkná labuť.

A tohle už je snad konec, i když kodo ví? Orka právě čeká štěňátka.

Všichni pejsci s námi sdílejí společně dům i zahradu, kotce byste u nás marně hledali. I štěňátka vychováváme v kontaktu se smečkou, odchována jsou vždy doma, znají ale důverně i prostředí zahrady. Při výběru budoucích majitelů štěňátek nám záleží hlavně na tom aby se psík v novém domově měl dobře. Vítáme, když se noví majitelé rozhodnou zůstat s námi v kontaktu.

Za ty roky s jezevčíky jsme potkali spoustu příjemných lidí, z řady majitelů našich štěňat se stali přátelé, známí. Věříme že nás jezevčíci budou dál provázet životem, nejen tím výstavním a zkouškovým, který není až tak důležitý, ale životem každodenním. Je nám spolu všem moc hezky a doufáme že to tak zůstane.

Michaela Rozmánková a Petr Srostlík-Viva Moravia

Pár fotek ze života naší smečky:

---